Richard Bach

Někdy máme pocit, že již nezbyl ani jediný
drak. Ani jeden odvážný rytíř, jedna víla,
která by se ladně míhala tajuplnými lesy
a okouzlovala srny a motýly úsměvem.
Někdy máme dojem, že naše doba už nemá
žádné překážky, že je bez dobrodružství. Osud
je pro nás cesta za horizont, planoucí stíny,
které se přehnaly kolem a už dávno pominuly.
Jak je příjemné se mýlit. Princezny , rytíři,
kouzla a draci, záhady a dobrodružství...
Nejenže jsou i tady a teĎ , jsou vším,
co kdy na zemi existovalo!
V našem století samozřejmě změnili oděv.
Draci dnes například nosí vládní obleky.
Démoni společnosti skřípají zuby, vrhají se
na nás, když náhodou zvedneme oči od země,
a vyzývají nás, abychom se dali doprava
na rozcestích , kde nás učili zatáčet doleva.
Zdání se stalo natolik skutečným, že princezny
a rytíři mohou být skryti jeden před druhým,
Ukryti před sebou samými.
Ve snech nás však Mistři reality navštěvují
stále, aby nás povzbudili a řekli nám, že jsme
štít proti drakům ještě neztratili, že námi
teĎ proniká oblouk modravého napětí,
abychom mohli změnit náš svět tak, jak
chceme. Intuice nám do uší šeptá pravdu :
" Nejsme prach, jsme zázrak !"

Most přes navždy, Richard Bach