Koprovka pro dvě

S Eliškou nás spojuje hodně.

Ať je to láska k bile barvě, k dokonalému pořádku, závislost na tom, že když něco chceme, tak nejlíp okamžitě ale né za každou cenu :) ,.. taky občas zbrké rozhodování, schopnost ironicky pošťouchnout tu druhou dál nebo prostě to vnitřní souznění, co člověk když nemá, tak dlouho hledá a občas ani nikdy nenajde. Jsem ráda, že Elišku mám a že jsem ji zrovna já našla. Jsem taky ráda, že nejsme ve všem stejné, ať už jde o názor na potlučené staré nádobí nebo míra optimismu při pohledu na všední svět :).

Je to prostě Eliška. Moje milá nejmilejší přítelkyně která i když vám třeba zavolá témeř uprostřed štědrovečerní večeře, že něco není v pořádku, tak se na ni nezlobíte ale jste rádi že vám volá a vy víte, že jste pro ni důležití a že jste rádi, že hledá ty správná slova útěchy právě u vás.

Má v sobě tolik lásky, dobra a smyslu pro spravedlnost, že bych nikdy nevěřila, že to jedna osůbka dokáže dohromady v tělíčku mít, pokud bych neznala právě ji.
Když mám chmury tak ví, co na mně zabere. Když zjistí že miluju koprovku a neumím ji vařit, snaží se mi to neúnavně vysvětlit, abych to zvládla i když protestuju že tohle rozhodně dělat nebudu, protože to má víc jak tři ingredience. Má se mnou svatou trpělivost a nejen za to jí děkuju.