Jak už jsem v jednom jarním příspěvku psala, pěstujeme osení, co se dá. Naše morčátko Marlenek toho spase pomalu jako ovečka :)) a tak sázím do všeho co je po ruce .. tak to bylo i s plechovým srdíčkem, ale měla jsem v plánu nějakou tuze hezkou dekoraci na nedělně prostřený stůl s tím, že si to vyfotím, jak mi to krásně roste když je pořád sluníčko venku :-)
No a jednou na mne můj drahý volá : Kajuškoo, můžu mu dát to osení na okně? A já : jasně, pokud už snědl to co má v kleci ... Pak už jsem to nějak nevnímala a jeli jsme nakoupit.. asi už tušíte.. když jsme se vrátili a Marlenek začal společně s chrastěním klíčů v zámku kvičet, tak je jasný rituál, že za ním jdeme a přivítáme se s ním nějakou pochoutkou a pohlazením .. leč tohle bylo opravdu tuze milé přivítání pro mně.. sekačka by to nezvládla líp :))
No není ten náš mazel šikovnej? :-)